Přesné datum založení rybářského spolku v Hranicích není známo. Zakládající listinu i další doklady o činnosti organizace v počátcích její existence se nepodařilo dohledat. Taktéž původní spolková kronika se nenávratně ztratila. A tak se opíráme pouze o první zmínku o existenci „Hranického rybářského spolku“ pocházející z roku 1901 v monografii o městě Hranicích. Rok 1901 považujeme za rok vzniku organizace i přes domněnku, jestli tomu nebylo o nějaký ten rok dříve.

V roce 1923 byl ustaven „Svaz rybářských spolků a družstev na Moravě a Slezsku“ a hranická organizace patřila mezi zakládající členy.

Obliba rybářského sportu na počátku minulého století dosáhla nebývalého rozmachu. Na území republiky vedle existujících vznikaly desítky dalších spolků, a tak bylo přirozené, že jejich činnost bylo potřeba sjednotit, vtisknout jí určitý řád. Již v roce 1903 byly na základě nového rybářského zákona a vyhlášky zemského úřadu v Brně vytvořeny rybářské revíry, z nichž hranický spolek užíval:

1. Revír Bečva AI-1 – od mostu u Černotínské vápenky po splav v Hranicích, který patřil městu Hranice a byl spolku pronajat,
2. Revír Bečva AI-2 – od splavu v Hranicích po výtok z cukrovarské strouhy v Lipníku. Revír patřil původně velkostatku v Lipníku, byl odkoupen městem Hranice a v roce 1922 pronajat spolku.Nájemné za oba revíry činilo 4000 korun.
3. Revír Bečva BI-2 – od cukrovarské strouhy v Lipníku po starý splav v Oseku. Patřil zemi Moravskoslezské a spolek je měl pronajatý včetně postupného pronájmu jednotlivých přítoků, z nichž byly vytvářeny pstruhové revíry.

Toto rozdělení revírů a nájmů trvalo prakticky až do roku 1945, kdy všechny toky převzal do vlastnictví stát a po zpřesnění hranic jednotlivých revírů je předal do bezplatného užívání hospodařícím spolkům s jedinou podmínkou, a to řádného obhospodařování. Od uvedeného roku naše organizace, až do roku 1971 vystupující pod názvem „Lidový rybářský spolek se sídlem v Hranicích“, užívá nově vytvořený revír Bečva 4, vymezený hranicemi od Černotínského splavu po osadu Familie, a to se všemi přítoky, strouhami a rameny, mimo Veličku, Ludinu, Luhu a Juhyni, které tvoří samostatné pstruhové revíry. Juhyně po změně hranic okresu připadla později Valašskému Meziříčí.

Pro hospodaření i sportovní rybolov bylo neméně významné pozdější získání dalších vodních ploch, a to obou pískovišť za Sokolovnou a u Valchy (Tofy), vodní nádrže v Hluzově a Slavíči, rybníku v Drahotuších i propadliny v Polomu. Pro organizaci však největší význam mají rybníky pod nádražím, které tvoří ucelenou soustavu chovných a komorových rybníků, důležitých pro vlastní produkci rybích násad, hlavně kapra, lína, štiky i dalších druhů ryb, do sportovních revírů.

Dnes už existuje jen málo pamětníků, kteří si vybaví původní vzhled tohoto areálu, než byl postupně upraven do dnešní podoby.

V letech 1934 – 1936 byla na soutoku dvou pramenů pod nádražím vybudována pstruží líheň, umístěná ve vyřazeném železničním vagónu. Líheň na svou dobu dosahovala velmi dobrých výsledků, proto byla v roce 1941přebudována na zděnou budovu s dřevěnou přístavbou a současně vybudovány oba komorové rybníky pod a nad touto budovou. Postupem času se líheň orientovala místo pstruha na produkci štičího plůdku.

V údolíčku pod líhní, v místě rybníka Kuchyňka, se původně rozkládaly dva samostatné rybníku, jejichž plocha v důsledku bytové výstavby, zejména výstavbou místních komunikací od nádraží ke křižovatce u Slávie a hlavně na Cementářské sídliště byla značně zmenšena. Proto došlo ke zrušení hráze mezi oběma rybníky a jejich spojení a dnešní podobu získala Kuchyňka při generální opravě v roce 1970. V osmdesátých letech byl za bazénky pod hlavní hrází rybníka, které původně sloužily k odchovu plůdku ostroretky, vybudován chovný rybníček Nováček.

S ohledem na rostoucí počet členů byla podniknuta řada pokusů o získání dalších rybníků v okolních obcích do užívání organizace. Mj. v Partutovicích, Jindřichově, Středolesí, Skaličce i na Potštátě. Některé byly i krátce užívány, ovšem bez výraznějších efektů. Vzniklo i několik projektů na rozšíření vlastních rybochovných zařízení, např. soustava příkopových rybníčků Po lesíkem, které však nebyly realizovány.

Vyšší počet členů nutně vedl k rozsáhlejší administrativě. Už se to nedalo zvládat z domu jednotlivých funkcionářů. Proto byla v letech 1982 -1984 svépomocí provedena přestavba líhně na dnešní víceúčelovou budovu MO, která odpovídá současným potřebám organizace i velikosti členské základny.

O jejím vývoji od svého založení nemáme ze stejných důvodů, které byly uvedeny v úvodu tohoto článku, přesné záznamy. První statisticky ověřený údaj pochází z roku 1969, kdy organizaci tvořilo 368 členů, v letech1984 -1985 to bylo již 642 řádných členů a v roce 1990 675 členů a 128 dětí od 8 do 15 let. V následujícím období dochází k postupnému poklesu členské základny, způsobeném odtržením či vznikem nových organizací ČRS v regionu: Kelči, Olšovci, Milenově, či různých sdružení a spolků v Partutovicích, Rouském či Býškovicích čerstvě i v Černotíně.

V současné době se počet řádných členů pohybuje kolem 350 dospělých, 10 mladistvých a 40 dětí ve věku do 15 let.

Stručně a výstižně postihnout více než 115letou existenci organizace není snadné, neboť k mnoha letem konkrétní informace chybějí. S plnou odpovědností však můžeme tvrdit, že se organizace nevyvíjela samovolně. Vždy, co bylo pro existenci organizace a její rozvoj učiněno, neobešlo se bez dobrovolné, obětavé a mnohdy nedoceněné práce konkrétních jedinců. Mnohá jména zapadla v zapomnění, o některých kolují různé historky, jména jako Pajdla, Pilčík, Viktorín či Emil Novák a další se jen těžko zapomínají. Nikdo z nich se neangažoval pro slávu, ale pro organizaci. Členů v celé historii organizace, kteří plně pochopili a naplnili krédo „dobrovolnosti a obětavosti“ bylo mnoho a věřme, že ještě více bude. Důležité informace

Úřední hodiny
Čtvrtek 15 – 17 hod.

Kontakt
+420 604 390 980
rybari.hranice@email.cz

Adresa
Rybniční 280
Hranice 753 01

Brigády
Každou první sobotu v měsíci nebo po dohodě s p. Hudečkem
(viz kontakty)